Dnes si řekneme něco o místě, kde se po staletí ozývaly rány kladiv dopadající na žhavé železo, kde se zrodily zbraně pro války, a kde se později točila mlýnská kola. Taková je Liboc, kdysi rušná vesnice s drsnou, ale fascinující historií, která se dnes proměnila v klidné útočiště pro ty, kdo hledají odpočinek a ticho Krušných hor.
Kde se vzala Liboc? Počátky hamernictví a rod Hutschenreuterů
Píše se rok 1422 a v údolí Libockého potoka se poprvé objevuje zmínka o místě, které dnes známe jako Liboc. Ale tehdy se mu ještě říkalo Frankenhammer, tedy „Frankův hamr“. A právě ten starý hamr, kde se z rudy tavilo železo a vyráběly se nástroje i zbraně, dal jméno i okolní krajině, třeba Hamerskému vrchu.
Představte si, jak se v tomhle údolí rozléhaly údery kladiv. Právě tady, v Liboci, stály minimálně dva hamry, které patřily vlivnému rodu Hutschenreuterů. Ti měli prsty v hamernictví v celém kraji a jejich řemeslo bylo v tehdejší době nesmírně důležité. A když přišla třicetiletá válka (1618–1648), období plné válečných konfliktů, libocké hamry se proměnily v dílny na výrobu sečných a bodných zbraní. Drsná realita té doby se tu otiskla do každého kusu železa.
Proměna a tragický osud Libockého mlýna
Časy se ale mění. A tak se i libocké hamry, zřejmě někdy v první polovině 19. století, proměnily. Místo hučících pecí a kovadlin se tu začaly točit mlýnská kola a pily. Jedním z takových mlýnů byl i Libocký mlýn, který po generace patřil rodu Sanderů. Poslední z nich, Josef Sander, žil v mlýně až do roku 1967, kdy se přestěhoval do Německa.
Mlýn pak přešel do rukou nových majitelů, kteří z něj chtěli udělat rekreační objekt a vdechnout mu nový život, s respektem k jeho původnímu duchu. Bohužel, osud tomu nepřál. Na sklonku roku 1993, přesně na Silvestra 31. prosince, mlýn zachvátil požár. Zbylo z něj jen masivní kamenné zdivo nejspodnějšího patra a dodnes nikdo neví, co ho způsobilo. Požár tak uzavřel jednu důležitou kapitolu libockých dějin.
Kostel Nejsvětější Trojice: Strážce paměti
Dominantou Liboce a tichým svědkem všech jejích proměn je bezpochyby Kostel Nejsvětější Trojice. Tahle pseudogotická stavba z roku 1891 se po válce potýkala s chátráním, ale po roce 1990 dostala novou šanci. Kdo by si pomyslel, že za to vděčí především odsunutým německým rodákům, kteří se finančně podíleli na jeho rozsáhlé renovaci? Je to dojemné svědectví o tom, jak hluboké pouto si lidé udrželi ke svému domovu, i když je museli opustit.
Příběh kostela začal díky odkazu Josefa Václava Sandnera z Valtéřova, který v roce 1844 odkázal své jmění na stavbu kostela a fary. Stavba začala v roce 1890 a už o rok později, 31. října 1891, byl kostel hotov. Navrhli ho architekti z c. k. místodržitelství v Praze a postavil ho kraslický stavitel Josef Taudt. Vysvěcení se pak ujal samotný kardinál František Schönborn v srpnu 1892.
V roce 2001 byla na jižní stěnu kostela umístěna pamětní deska, která připomíná zesnulé z Liboce, Mlýnské a Černé. Bývalí obyvatelé se navíc s pietou postarali i o úpravu hřbitova. A tradice pokračuje – každý rok, vždy první neděli v srpnu, se zde koná poutní bohoslužba.
Frankenhammer po válce: Zkáza a nový začátek
Po válce se počet obyvatel vesnice během pár let propadl téměř na nulu. V roce 1921 tu žilo téměř pět set lidí, převážně Němců, kteří byli silně spjati s místním kostelem. Ale pak přišla druhá světová válka a s ní i poválečný odsun německého obyvatelstva.
Liboc se vylidnila. Z 471 obyvatel v roce 1930 jich v roce 1950 zbylo pouhých 90. V roce 1980 už tu žilo jen 15 lidí a v roce 2011 dokonce jen dva. Vesnice, která kdysi pulzovala životem, téměř zanikla. Ale jako Fénix z popela, Liboc našla nový smysl. Stala se vyhledávaným rekreačním místem pro chalupáře, kteří hledají klid a krásnou přírodu.
Liboc dnes: Historie se potkává s odpočinkem
Liboc, kdysi hlučné centrum hamernictví a prosperující vesnice, je dnes místem, kde se zpomaluje čas. Stálých obyvatel tu žije jen pár, ale domky se plní lidmi, kteří sem jezdí za klidem, čistým vzduchem a krásou přírody. I přes dramatické změny, které Liboc prožila, zůstává díky zachovaným památkám a péči těch, kteří ji milují, živým svědkem bohaté historie Krušných hor. Je to místo, kde minulost dýchá na každém kroku, a kde si můžete představit, jak se kdysi žilo, pracovalo a snilo.
Zajímají vás další příběhy z Krušných hor?
- Václav Kotěšovec: Pohledy do historie měst a obcí Kraslicka
- Archiv autora
- internet / Kostel Nejsvětější Trojice (Liboc) – Wikipedie
- internet / Liboc (Kraslice) – Wikipedie
- internet / Památky a příroda Karlovarska
- internet / Římskokatolická farnost Kraslice – Kostely – Kirchen – Kostel Liboc
