Proč vlastně kostel v Haberspirku?
Představte si, že jste evangelík v Haberspirku (dnešní Habartov) na začátku 20. století. Nemáte svůj vlastní kostel a musíte se scházet v pronajatých sálech, často v hospodách. To samozřejmě není nic moc, když hledáte klid a důstojnost pro své bohoslužby. A tak se místní evangelíci rozhodli, že je čas postavit si vlastní centrum – kostel a farní dům.
Tahle myšlenka se zalíbila i vedení protestantské církve, které se okamžitě pustilo do práce. Obrátili se na veřejnost s prosbou o pomoc, protože takový projekt něco stojí. A kdo se ujal architektonického návrhu? Anton Plass z německého Klotzsche u Drážďan, který prý připravil skvělý plán. Co je na něm zajímavé, je to, že budovu navrhl v typickém chebském stylu, což jí dodalo krásný regionální šmrnc.
Kdo to celé zaplatil? Nečekaná štědrost
Postavit kostel nebyla levná záležitost. Celkové náklady se vyšplhaly na více než 20 000 marek, což byla na tehdejší dobu obrovská suma. Ale díky neuvěřitelné štědrosti se to povedlo.
Klíčovou roli hrála rozsáhlá sbírka, o které se psalo v saských a hornolužických církevních novinách. Největší a zároveň velmi dojemný dar přišel od slečny Agnes Dangers z německého Braunschweigu. Přispěla neuvěřitelných 10 000 marek! Původně byl její dar určen pro hlavní budovu Gustava-Adolfa v Lipsku, ale nakonec pomohl i tomuto haberspirskému projektu.
Nesmíme zapomenout ani na Gustava Summerera z Aše, který daroval krásných 1 000 marek, ani na podporu od obecního úřadu. To dokazuje, že kostel byl důležitý pro celou obec, nejen pro evangelíky. Tahle společná snaha a velkorysost umožnily splnit dlouholetý sen místních věřících.
Jak kostel vypadal a kdy se v něm poprvé sloužilo?
Stavba začala v roce 1909 a šlo to docela rychle. Všechno probíhalo pod dohledem zkušeného mistra zedníka Georga Zuby z Lippitzfeldu (dnešní Lipová u Chebu), který už měl za sebou stavbu mnoha kostelů.
Výsledkem byla komplexní budova, která chytře spojila farní dům s kostelem. V samotném kostele se pohodlně usadilo 120 lidí. Součástí budovy byl i byt pro kostelníka, pana Johanna Eberla, a příjemná zasedací místnost. Ve střeše pak byla krásná zvonová komora. I když byly zpočátku stěny uvnitř jednoduché a bílé, plánovalo se, že se jednou vymalují.
Slavnostní vysvěcení kostela proběhlo 12. prosince 1909. Celému aktu byl přítomen Posaunenchor, neboli pozounový sbor, ze saského Markneukirchenu.
Zvláštní událost: Vysvěcení zvonu
Ještě významnější pro místní obyvatele bylo vysvěcení zvonu, které se konalo 30. října 1910. Této slavnosti se zúčastnilo opravdu hodně lidí – nejen protestantů, ale i katolíků z Haberspirku. To jasně ukazuje, jak důležitá událost to byla pro celou obec. Zvon byl slavnostně zasvěcen jako „Reformationsfest“ (svátek Reformace) a vyrobila a vysvětila ho komunita Glockenburg z německého Braunschweigu.
Na zvonu byl vyryt působivý nápis: „Zrozen jsem byl žárem, pro Haberspirk jsem byl vyvolen, nyní z vyvýšeného místa volám, ó země, země slyš slovo Páně!“ Kromě toho zvon nesl i věnování: „Vlast Braunschweig svým farníkům v Egerlandu“. To je krásná ukázka sounáležitosti.
Další dary a bohatý život komunity
I v dalších letech přicházely kostelu cenné dary. V roce 1912 darovala Maria Karolin Russ z Aše krásnou pískovcovou křtitelnici. Tento dar měl zajímavou historii, protože pocházel z pozůstalosti zesnulé Karoline Neidel z dalekého Pittsburghu v Severní Americe. Je vidět, že Haberspirk měl své příznivce i za oceánem!
Kromě pravidelných bohoslužeb se v Ježíšově kostele rozvíjel i bohatý komunitní život. Konaly se zde například přednášky z oblasti práva, které vedli uznávaní odborníci jako právní zástupce Dr. Georg Petzold se svou manželkou a profesor Hasse z Lipska. To všechno ukazuje, že kostel nesloužil jen jako duchovní, ale i jako důležité vzdělávací a společenské centrum pro obyvatele Haberspirku.
Příběh Ježíšova kostela je silným příběhem
Tyto nově objevené informace nám dávají mnohem lepší představu o tom, jak živá a aktivní byla evangelická komunita v Habartově před druhou světovou válkou a jak velké úsilí stálo vybudování a udržení jejího duchovního domova. Příběh Ježíšova kostela je tak příběhem o velké touze, štědrosti a komunitním úsilí, které formovaly život v Habartově.
