Narodil se 1. srpna 1909 v Habersbirku, dnešním Habartově u Sokolova. Po vyučení pracoval v královehradecké Fotochemě a pak u Karla Stehlíka. Roku 1931 se už jako společníci přesunuli do Prahy. V ateliéru se Ehm seznámil s ředitelem Státní grafické školy Ladislavem Sutnarem a byl jím roku 1934 přijat do školy jako odborný učitel. Pětadvacetiletý Ehm tam zpočátku působil vedle dosluhujícího profesora Karla Nováka, spolupracoval ale i s dalšími kolegy, z nichž je nutno připomenout zejména Otokara Hejzlara a Rudolfa Gilberta. Roku 1935 se po Novákově odchodu do důchodu stal vedoucím fotografického oddělení avantgardní Jaromír Funke. Ten v učebním plánu školy ještě více uplatnil „nové vidění“ a metodiku německého Bauhausu. Od roku 1934 vydávala škola formou soukromých tisků publikace, na jejichž vzniku se podílely jednotlivé školní ateliéry a dílny. Josef Ehm se svými žáky zhotovil fotografický doprovod knihy Josef Cibulka: Kostel sv. Jiří na hradě Pražském (1936). Je ukázkou vyhraněné umělecké orientace, ale i příkladem fotografovy autorské ukázněnosti a úcty k zadanému úkolu. O rok později vyšla kniha Fotografie vidí povrch, první svazek z plánované edice Fotografovaný svět, kterou připravovali Ladislav Sutnar a Jaromír Funke. Na realizaci knihy se podíleli žáci a pedagogové školy (profesoři Jaromír Funke, Rudolf Gilbert, Otakar Hejzlar, Karel Novák a učitel Josef Ehm), ale i přizvaní odborníci (V. V. Štech, Josef Cibulka, Karel Herain, Vincenc Kramář, Silvestr Prát a další). Všechny publikace školy byly upraveny Ladislavem Sutnarem a dnes je považujeme za markantní ukázky funkcionalistického grafického designu.

Přelomem ve vnímání avantgardní fotografie v Československu se roku 1936 stala Mezinárodní výstava fotografie v Mánesu, která představila všechny nejaktuálnější tendence avantgardní fotografie. Josef Ehm se jí zúčastnil, podobně jako o rok později ve stejné výstavní síni přehlídky Celostátní výstava fotografů odborníků.

Už v roce 1935 přeložil Josef Ehm pro časopis Fotograf text o fotomontáži od Raoula Hausmanna, ale intenzivnější spolupráci s odborným tiskem navázal roku 1939, kdy se ujal redakce časopisu Fotografický obzor. Společně s Jaromírem Funkem a skupinou přispěvatelů (Eugen Wiškovský, Josef Sudek, Miroslav Hák, Jan Lukas, Alexander Paul ad.) publikovali řadu textů a fotografií, které ostře kontrastovaly s umírněností české fotografie počátku okupace.

Svůj pohled uplatnil Josef Ehm i v několika publikacích, věnovaných uměleckému odkazu klasika českého sochařství Josefa Václava Myslbeka. První publikace V. V. Štecha s jeho fotografiemi byla vydána roku 1939, roku 1941 následovala sochařova velká monografie nakladatelství Vladimíra Žikeše, která v dějinách české fotografie nemá obdoby. Graficky ji upravil František Kysela, velkoformátové fotografické tabule vyleptal do měditiskových ploten a ručně vytiskl Miro Pegrassi. Tiráž uvádí, že byla vydána „jednou provždy“ v 300 kusech.

V prosinci válečného roku 1943 distribuovalo nakladatelství Národní práce v nákladu 50 kusů album Moderní česká fotografie, obsahující deset původních fotografií Josefa Ehma, Jaromíra Funkeho, Miroslava Háka, Karla Plicky a Josefa Sudka. Každý autor dodal dvě signované fotografie. Celé album označil autor předmluvy Karel Teige za příklad fotogenické poezie. Později, v textu Cesty československé fotografie, charakterizoval autorovu tvorbu slovy: „Klasický realismus, nikoliv návrat k minulosti, nýbrž obnova a znovuoživení podstatných fotografických tradic je vlastností většiny listů Ehmových….“ (Blok, 1948, č. 6).

Ve volné tvorbě Josef Ehm proslul jedinečným spojením avantgardních tvůrčích postupů a technické brilance. Výstava zahrnuje autorovy práce, v nichž se vedle nové věcnosti projevily i dobové imaginativní tendence a je i připomínkou plodné atmosféry panující ve 30. a 40. letech na Státní grafické škole. Josef Ehm zemřel 8. listopadu 1989 v Praze.

Zdroj: Uměleckoprůmyslové muzeum Praha.